top of page
Vyhledat

Nejen o neulpívání aneb jama Aparigraha






Nelpění, protože cesta je cíl. Kroky za mnou jsou minulost, ty budoucí ještě nenastaly a netušíme, jakým terénem se bude cesta odvíjet. Proč tam upínat pozornost. Jediné, co můžeme reálně vnímat a ovlivnit, je pokládání chodidla v tomto momentu, cesta, na které jsme nyní, úsek, který máme pod nohama zrovna teď. Slovy textaře kapely Tatabojs - Minulost je past, kterou jsme si vytvořili. Přítomnost je prezent, tak pojďme ho rozbalit. Pěkná slova, že? Dovolte mi rozbalit můj pohled na některé projevy ulpívání, nejen v jógové praxi. Na svých hodinách často v úvodu vybídnu studenty k tomu, aby dnešního dne změnili umístění své podložky v prostoru, anebo pozměnili meditační sed.

Proč to dělám? Abych jim pomohla vnést do jejich života kousek jógové filozofie, jamu Aparigrahu. Toto, nám možná cize znějící sanskrtské slovo, znamená mimo jiné nelpění. Další významem je nehromadění, ale o tom zase jindy. Zmíněný první význam je podle mě v současnosti zásadní, doba nás mnohé v posledních letech proměnila, stejně jako se proměnila ona sama. Ulpíváním na čemkoli můžeme jak ustrnout na mrtvém bodě, tak přivést ke zmaru své snažení o cokoli, pokud ulpíváme na příliš vysokém, či nereálném cíli. Pojďme to trochu rozvést. Aparigraha nás učí všímat si přítomného okamžiku. Cenit si věcí, které už v životě máme a nelpět za každou cenu na toužení a snaze po něčem lepším. Docenit všechno, co na své současné cestě už máme, čím se obklopujeme a tuto cestu brát jako cíl, užívat si každý krůček s radostí a v lehkosti. K čemu nám bude dosažení naší vysněné jógové ásany, pokud naše cesta bude urputná, upjatá na výsledek a pěšinu jako takovou si neužijeme, anebo se na ní trápíme, aniž bychom si všimli krásy kolem. Je rozhodně správné mít cíle, motivaci, ale není dobré na nich ulpívat za cenu toho, že se k nim dostáváme bez radosti a naplnění. Namísto toho, abychom směřovali pozornost do budoucna, že ta a ta jógová pozice bude dokonalá až jí dosáhneme a my teprve pak budeme dokonalí s ní, pojďme raději, konkrétně na podložkách, jógovou praxi prociťovat v každém přítomném momentu. Užívat si ji. Možná bude výsledek o mnoho lepší, trvalejší a náš život ovlivní v dobrém mnohem více. Pojďme především tuto dovednost z podložky převést do svého života a tím tu jógu vlastně žít! Je fajn denní cvičení pro každého z nás pozorovat, kam se naše mysl během dne nejčastěji upíná a kde ulpí více, než častěji. Třeba je to naopak minulost? Někdy z nevědomosti, že i toto lze změnit, někdy z prosté pohodlnosti. I zde může být znalost filozofie Aparigrahy pomocníkem. Opravdu musím chodit stále stejnou cestou do práce? Nemůžu jít jinudy? Třeba na té nové stezce zrovna objevím něco zajímavého. Opravdu má cenu lpět na starém zvyku setkávání se s lidmi, se kterými už dávno nemáme společnou řeč? Opravdu musím dodržovat například letitou rodinnou tradici, jakkoli se mi do ní nechce a už dávno je bez významu, jen proto, že je zavedená? Protože na ní prostě lpí někdo jiný a žádá totéž po mě? Budu tedy lpět taky? Aby byl klid a pohodlí? Pohodlíčko a staré zajeté koleje, to je právě to, na čem tak často lpíme! Bezvětří zvenčí. Jenže, pokud najdeme toto bezvětří uvnitř sebe, venku může panovat sibérie a nás to nerozhodí. Když to opět vztáhnu na hodiny jógy, vidím, jak velké rozdíly mezi lidmi jsou, co se týká ochoty ke změně. Někdo si zkřížený sed, anebo místo pro podložku změní po mé výzvě třeba až třetí hodinu, někdo nikdy, jiný ihned a s radostí. Ale čím dál víc vidím, jak se s dlouhodobějším praktikováním jógy tato třetí skupinka rozšiřuje. Vnímám radost z přijetí změny, z přijetí výzvy! Protože pro někoho toto výzvou skutečně je! Opustit vyjeté koleje může někomu přinášet strach doslova z vykolejení. Podle mě je praxe jógy něčím, co nejen pomocí pochopení jógové filozofie přináší pěkný kus vnitřní, osobní svobody. Možná jsme o ní neměli ani tušení, možná maličké a to nás k józe přitáhlo. Možná díky vědomému neulpívání něco objevíme, nového, zázračného, třeba jiný úhel pohledu. Nové příležitosti, vztah anebo práci.



V lekcích uvádím konkrétní příklady pro srozumitelnost, podělím se i zde. Vyzkoušejte každý den dělat navyklé a rutinní činnosti jinak, změnit postup, jen tak, už jen pro vytvoření nových synapsí v mozku. Co třeba vyčistit si zuby druhou rukou než jindy? Jít běhat jinou trasu? Bez lpění na tom, že ta stará je ideální, protože na ní znám každý kámen, trvá známý čas…

Ano, právě proto! Zkuste vyměnit své místo v lekci jógy. Třeba tím, že kolem vás budou jiní lidé se obohatíte, seznámíte, anebo uvidíte názorné provádění pozic z jiného úhlu a přinese vám to nějaký Aha!moment! Třeba najednou spatříte, že má lektorka pihu na levé tváři, kterou byste jinak neviděli a ta vám připomene vaši vlastní, kterou na sobě máte rádi.

Sama ráda občas měním zavedenou a předepsanou strukturu lekce, pokud je změna opodstatněná a v daný moment přínosná pro mne i klienty v přítomném kroku. I já se stále učím neulpívat. I já s tím pracuji. Život je tu pro nás a přináší neustálé změny. Neulpívání učí životní flexibilitě a přizpůsobení novému. Pojďme vyměnit ulpívavost za flow, za radost, v józe i v životě. Tady a teď, právě teď a pořád znovu teď, teď, teď. Namasté

S radostí, Marie

86 zobrazení0 komentářů

Nejnovější příspěvky

Zobrazit vše

Comentários


Příspěvek: Blog2_Post
bottom of page